Hromádky z černého sezamu

Zkusila jsem z kombinace rýžové, kukuřičné a čirokové mouky, ale není to úplně ono. Možná vyladit poměry nebo zvolit jiné bezlepkové mouky?

Naposledy jsem se cítila skvěle včera, opravdu je to příjemný pocit, který přeji každému na JJ i mimo.
přející Bob

Ahoj Evičko, k tomuto článku se vždycky vracím. Je to velká síla toho, co jsi prožila a na co sis přišla sama. To ti nikdo nevezme. Jsem ta, koho silně oslovil tvůj příběh a konkrétně i ten přesun do krajiny. I já jsem se přesunula, nejdřív do drážního domku bez pitné vody a elektřiny v polích. Tam jsme prožili 10 krásných let. Teď v lednu přišla Správa železnic, že tudy povede druhá kolej a domek nám vykoupí. Stěhujeme se do starého domečku s duší u největšího středočeského rybníka. Manžel od 1.5. jde do důchodu a má tímto volné ruce pro nový projekt pro nás dva. Mnoho věcí z tvého článku bych podepsala, jsem ta s roztroušenou sklerózou, která se na ni vykašlala (článek o oslíkovi, jak si okousává nožičky). Zatím jsem se změnou výživy jen tak koketovala, momentálně se stěhujeme a sedím na více židlích, se stravou se spíš odbývám a jdu cestou nejmenšího odporu. ALE, moje tělo mě upozorňuje, že mi to nedělá dobře. Jen co budu mít kuchyň….
To dnešní ALE je o tom, na co jsem dnes přišla, když jsem se po delší době ponořila do stránek JJ. Já jsem z toho měla špatné svědomí, že jsem se sice přihlásila do kurzu, ale nějak jsem to nedávala. Jako když zameškáš příliš mnoho látky, než abys to dohnala. Mně se o tom i zdává.
Už nějakou dobu podle “metody vědomého kapitána” Rosti Václavka hledám tu klíčovou větu pro pohánění veslařů ve svém podpalubí. Najednou dnes vybublala. A ta věta zní: NEMUSÍŠ SE CÍTIT PROVINILE. Já jsem totiž vždycky byla vzorná žačka. Všechno jsem chtěla dělat na 100% a všichni byli lepší, hezčí, schopnější než já….
A mně se TOLIK ulevilo. Zazněla mi tvoje věta: každé dobré jídlo se počítá. Věřila bys tomu? Je to úplně jinak. Je to o tom, že smím pro sebe dělat dobré věci.
Evičko, moc tě zdravím a děkuji za tvůj příběh!