Průmyslová revoluce
Podívejme se do doby před revolucí. Jídlo se vyrábí doma, z přirozeně dostupných surovin. Funguje komunitní život. Lidé se navštěvují, vyměňují si potraviny. Jeden má vejce, druhý třeba zelí. A jak to pokračuje dál? Průmyslová revoluce přináší obrovský skok v životech. Díky technologickému pokroku jsou potraviny dostupnější. Ale! Má to své háčky. Podívejme se třeba na mouku. Kamenná mletá mouka byla nahrazena moukou mletou v ocelárně, která vytváří mnohem více tepla. Toto teplo negativně ovlivňuje výživu a kvalitu mouky. Takže ve skutečnosti změna ve zpracování, která měla vést k lepšímu životu, znamená začátek nerovnováhy výživy v mnohem větším měřítku.
Světová válka
Přichází válka a s ní další obrovská změna na poli výživy. Zdůrazňuje se strava založená na bílkovinách. “Maso dělá z rekrutů lepší vojáky,” tvrdí se. Avšak 2. světová válka má dopad ještě silnější. Přichází snaha vyrobit dlouhodobě trvanlivé jídlo. Ustupuje se od osvědčených postupů konzervace jako je fermentace, sušení a uzení. Vyvíjejí se nové způsoby, které ve výsledku připravují mrtvou hmotu. A co víc! Chemický průmysl, který díky válce vysoce vzrůstá, je po válce využíván v zemědělství a zpracování potravin.
Změna stravy
Podívejme se trochu dál v minulosti. Zjistíme, že nejstarší světové civilizace v průběhu historie měla společný stravovací vzorec. Jejich strava se z velké části skládala z obilí, fazolí, zeleniny, semen, ořechů, ovoce, přirozeně fermentovaných potravin, jemných nápojů a jemných sladidel s malým množstvím živočišné potravy. Před průmyslovou revolucí se běžně konzumovalo maso pouze o svátcích a slavnostech. Když se dnes podíváme na talíře a přečteme běžná doporučení, všimneme si radikální změny. Maso se zde objevuje každý den skoro ve 100 % případech.
Chemikálie, kam se podíváš
V době, kdy se restaurace rychlého občerstvení staly populárními, byla celá a nerafinovaná jídla stále více nahrazována rafinovanými a chemickými potravinami. A tím to bohužel nekončilo. Chemikálie byly čím dál populárnější. Využívaly se jak v zemědělství, tak v potravinářství. DDT, populární pesticid, se stal široce používaným a byl propagován jako zcela bezpečný a neškodný! Samozřejmě později vyplulo na povrch, jak moc je nebezpečný a škodlivý lidskému zdraví. Avšak i tak DDT otevřelo cestu ke zcela nové třídě pesticidů, které se používají dodnes.
Umělá sladidla a GMO
Postupme na naší časové ose zase trochu dál. Přichází éra umělých sladidel. Chemie chce totiž vyřešit snad všechny otázky světa. A tak mezi lidmi postupně proplouvá tvrzení, že umělá sladidla pomohou k lepší postavě. Avšak to, že zničí střevní mikroflóru nikdo nezmiňuje. K umělým sladidlům přibývají GMO potraviny. Nevíte, co si pod tím představit? GMO je zkratka pro geneticky modifikované organismy, které byly upraveny tak, aby získaly novou vlastnost. Takže si představte větší velikost, vyšší výnosnost, lepší barvu… Skutečné škody, které GMO přináší našemu tělu, se zatím objevují. Stojí za to, poohlédnout se po starých odrůdách zeleniny a ovocných stromů. Možná zjistíte, že chutnají trochu jinak nebo že nemají na vaší zahrádce takový problém se škůdci.
Environmentální změny
Enviromentální změny, které v průběhu let nastaly všichni známe. Malé farmy vystřídaly velké korporáty. Místo políček jednotlivých pěstitelů se objevily velké monokulturní lány. Chemikálie a odpad z takto vedeného zemědělství otravují potoky, řeky i vzduch. Kvalita potravin je nízká s malým obsahem cenných látek. Je to smutné, je to těžké, ale musíme být upřímní. Je nutné vidět skutečnost, jedině tak se můžeme probrat ke změně.
Změna přichází
Tak jako vždy, když se něco přežene, přichází vzepření. A tak můžeme vidět světlo, které je čím dál tím silnější. Navrací se doba malých farmářů, kteří ctí přírodu a váží si půdy, jenž nepolévají hromadou chemických postřiků. Jediným skutečným a praktickým řešením je návrat malých farem, které spoléhají na organické, biodynamické nebo regenerativní zemědělské postupy. Díky tomu budou zdravé, místní potraviny dostupnější. Pohyb v tomto směru můžeme pozorovat v rozšiřování farmářských trhů. Jedním z nejlepších způsobů, jak pomoci životnímu prostředí, je podpora těchto místních farmářů. My jsme si s rodinou našli svého farmáře a musím říct, že jeho zelenina mluví! I když jsem měla možnost, pěstovat přes léto svoji zeleninu, jeho služeb jsme dál využívali, protože ne všemu se na mé zahrádce dařilo. Najděte si svého farmáře, uvidíte, že zelenina bude chutnat prostě jinak.
🌱 PS: Začni svou jarní proměnu!
Probuď energii a uprav jídelníček. Uvidíš, že i na jaře se můžeš cítit skvěle! Zjistit více
Komentáře
Velcí zemědělci vás budou přesvědčovat, že malý pěstitel si zasype hnojivem, herbicidy a pesticidy pozemek mnohem více, než malý pěstitel, co má doma jen menší pole. S tím souhlasím, náš soused má vždy pole až bílé od umělých hnojiv. A určitě do neměří a neváží, prostě to nějak rozhodí. Pro velkého zemědělce jsou to strašné sumy peněz a snaží se na chemii co nejvíce ušetřit, takže dává tu nejnižší možnou dávku. Určitě bych věřila méně jakémukoliv sousedovi ve vesnici (rozhodně si od nich přebytky nekoupím), než velkému zemědělci. Ale to jsou poměry jihu moravy, třeba někde v horách máte uvědomělejší sousedy.
Ahoj Šárko a díky za zajímavý pohled do našeho stravovacího nitra. Historii řešit nebudu, toho se chopila Lucka. Popsala to sice hezky a podrobně, ale ani ona nemá úplně pravdu. I v tom baroku, rokoku …. žili obyčejní lidé, o kterých se moc neví. Nevyčnívali, nejsou o nich filmy a nepsalo se o nich v knížkách.
Pojďme se bavit o tom, co je teď a co s tím dělat do budoucna.
1) Šárka připomněla jednak komunitní žití, které si, z části, pamatuji. Když se sklízelo obilí na polích, tak si lidé vzájemně pomáhali. Za to dostávali výslužku (deputát) a když někdo dělal zabijačku, tak podělil kouskem masa sousedy a ti to pak dělali také. Takto bylo maso častěji, neboť nebyly lednička a mrazáky. To samé, co se týče rostlinných surovin.
Co myslíte, bylo by možné, v dnešní době, realizovat takový komunitní život?
2) Chemie nás jednou zabije. Toto říkával můj otec. Lze dnes žít bez chemie? Jediné, co je možné a dokonce asi i nutné, se chemii vyhýbat, kde to je možné. Proto si doma pěstujeme na co stačíme.
3) Najít si svého farmáře. Přesně to je jedna z rozumných cest. My máme v blízkosti několik farmářů, na které mám telefonní číslo 🙂, tak že u nás bio převládá.
Budoucnost? Ta je na vás, mladých, abyste z toho, co bylo kdysi dobrého, vzali příklad a aplikovali to do současnosti a hlavně k tomu učili své děti.