Perfekcionismus a vina jako skryté brzdy uzdravování

Kurz, který startuje, se ještě ani neotevřel a ženy už psaly: “Nevím, jak to budu zvládat.” “Snad to budu stíhat.” “Nevím, jestli to vydržím.” a další pro mě staršidelné věty, protože o tom to přeci vůbec není. A pak jsem narazila na komentář dnes přímo v kurzu. Od jedné úžasné ženy, která si prošla tím, od čeho se vás snažíme odradit – od tlaku na dokonalost, tlaku na výkon, zbytečné dogmatičnost a přísnosti. Možná se v tom někdo poznáte, když si ho přečtete. Mě osobně komentář mě moc potěšil, ačkoli začíná zdánlivě negativně:

Do programu se vracím po “neúspěšném” podzimním detoxu. Jako mnohaletý vegan pro mne na podzim nebyla největší výzva eliminace živočišných produktů, jak pro velkou část začátečníků, ale pravidelnost vaření čerstvých jídel a plnění úkolů v předvánočním shonu. Byl to pro mě veliký stres a byla jsem na sebe velmi naštvaná, že opětovně selhávám, nestíhám, neplním.., až jsem vše úplně vzdala a program ani nedokončila.  Odnesla jsem si však z kurzu občasnou přípravu ranních polévek a přípravu jídla do práce do termosky a zpětně musím říct, že už jen za tyto 2 drobné změny cely program rozhodně stál. Od té doby jsem zkoukla spoustu videí s Evičkou, které působí neskutečně uklidňujícím dojmem a došlo mi, že hlavní příčinnou mého podzimního “selhání” byl přílišný tlak na dokonalost v plnění programu. Jako ostatně téměř vždy v mém životě. Rozhodla jsem se tedy program vyzkoušet znovu a kromě vylepšení jídelníčku je tentokrát mým cílem očistit hlavně hlavu a naučit se odměňovat i za malé kroky a úspěchy. Díky moc Evi a celému týmu za to co děláte. Už se moc na společné jaro těším!! 😊❤️

Je vám to povědomé? Do Jarní očisty nebo jiného našeho kurzu vstupujete s nadějí, že se vám uleví. Že se zlepší zdraví, trávení, hormony, nálada nebo energie. Že konečně uděláte něco správně. A pak přijde realita: Nestíháte vařit. Některá jídla vám nesedí. Do toho šéf v práci prudí, partner rýpe a děti se ofrňují… Přijde stres, únava, chutě. Porušíte plán – svojí představu o tom, jak perfektně to všechno budete dělat. A ozve se vnitřní hlas: „Zase jsi to nezvládla.“ „Všichni ostatní to dávají, jen ty ne.“ „Kdybys měla silnější vůli, fungovalo by to.“

A tak to vzdáte. Ne proto, že byste byly slabé. Ale proto, že jste na sebe byly příliš tvrdé. Neslyšíte, jak v každém videu říkám: “Zkus tenhle týden jedno nové jídlo.” “Vyber si, co ti tento týden vyhovuje.” “Věnuj se tomu, co je pro tebe letos důležité.” “Vybírej si z jídelníčku pro začátečníky,” Chcete to urvat všechno najedou. A teď hned. Jinak by to přeci byly vyhozené peníze, ne?

Jako by snad permanentka do knihovny znamenala, že musím do roka přečíst úplně všechny knížky, co tam nabízejí…jinak by mi nebyla k ničemu. A ty super knížky, co jsem si celý rok půjčovaly, přednášky, co jsem navštívila, zapadnou v pocitu, že to bylo k ničemu. Takhle to přeci není! V knihovně si vybírám, co mi zrovna sedí, čtu, co mě zajímá, co zrovna řeším. A zkušená knihovnice mi poradí, kde se potřebná témata najdou, kteří autoři o tom píší. A já si vyberu.

Když nám o své situaci nenapíšete do Poradny, tak vám nemůžeme pomoci. Nevíme, s čím bojujete a nemůžeme vás navést na správnou cestu, natož dát radu na míru právě vám. A protože teprve začínáme, tak nabízím otázku na tělo: Netlačíš na sebe už teď moc?

Jarní očista není test disciplíny

A teď tedy víc osobně, pokud jsi dočetla až sem a tušíš, že se tě tohle téma taky tak trochu týká (a které z nás ne, že?). Pokud víš, že máš podobné sklony, tak ti chci říct jednu velmi důležitou věc, kterou stále opakuji, ale mnozí ji neslyší, dokud to nezažijí na vlastní kůži:

Tenhle program není o výkonu. Není to soutěž ani zkouška vůle. Není to kontrola ani trest za to, že jsme dřív jedly „špatně“.

Jarní očista má být návratem k tělu, zjemněním, zpomalením, prostorem pro všímavost. Jakmile se z ní stane další položka na seznamu „musím“, ztrácí svůj léčivý potenciál.

Perfekcionismus a vina jako skryté brzdy uzdravování

Mnoho žen, které do kurzů vstupují, jsou zodpovědné, citlivé a zvyklé dávat hodně. Ostatním. A na svoje potřeby už nemají místo.

Perfekcionismus není ctnost. Je to obranný mechanismus – snaha mít věci pod kontrolou, aby bylo bezpečno. Jenže uzdravování nejde řídit stejnými nástroji jako výkon. Tělo, které je dlouhodobě vyčerpané, hormonálně rozházené nebo přetížené stresem, potřebuje něco jiného – jednoduchost, bezpečí, pravidelnost bez rigidity, laskavost. A přesně k tomu vás vedu, když mě necháte. Někdy je obrovským krokem vpřed už to, že si dovolíš zpomalit a nehodnotit se podle toho, jestli „plníš plán“. A k tomu všemu tě v Jarní očistě vedeme.

Možná problém není v tobě, ale v tempu

Když něco nezvládáš, často to neznamená, že nejsi dost silná. Možná jen jedeš příliš rychle. Je potřeba se víc naladit na potřeby svého těla, což může vypadat třeba i takto nenápadně: párkrát si zopakuješ stejná jednoduchá jídla, která se naučíš. Vynecháš recept, který ti nesedí nebo na něj nemáš suroviny. A hlavně nevzdáš celý proces jen proto, že nebyl dokonalý. To nejsou prohry. To jsou signály, že se učíš poslouchat a my tě za takový postup pochválíme!

Proč se ženy bojí do kurzů vstoupit – a proč to chápu

Sama jsem hledala dvacet let a zklamala se sama v sobě tolikrát, že naprosto rozumím větám: „Bojím se, že to nezvládnu.“ „Nechci zase selhat.“ „Už jsem toho vyzkoušela tolik.“ Tyto obavy jsou pochopitelné. Právě proto v našich kurzech netlačíme na dokonalost. Nesrovnáváme. Nehodnotíme.

V Jarní očistě se společně učíme:

• naslouchat tělu
• pracovat s pocity viny (protože žádná vina neexistuje)
• vnímat malé kroky jako úspěch (a společně je oslavujeme)
• chápat symptomy jako zprávu, ne jako chybu

Možná to tentokrát může být jinak

Možná to tentokrát nemusí být o tom „to vydržet“. Možná to může být o tom:

• zpomalit
• pustit tlak
• přestat se trestat
• a dát tělu i sobě víc bezpečí

Pokud cítíš, že je čas jít na změnu jinak – jemněji, s respektem k tělu i psychice – můžeš se přidat k našim kurzům a já v tom budu s tebou.

Nečekáme dokonalost. Neslibujeme zázraky. Nabízíme prostor, podporu a cestu, na které se nemusíš bát, že „selžeš“.

Stačí ochota udělat malý krok.

A ten už možná děláš.