Už nejsem zdrchaná depresivní matka aneb po roce s Jíme Jinak (Zdeňka, 35 let)

Bude to rok

Je to rok, co jsme se s manželem rozhodli obrátit své stravovací návky o 180 stupňů. Pamatuju si ten den jako dnes, bylo to 20. listopadu 2020. Oprášila jsem dózu s basmati natural rýží a udělala, inspirována receptem z webu Jíme Jinak rizoto s červenou čočkou, prozatím z mražené zeleniny. 21. listopadu jsme provedli čistku ve spíži a jeli na velký nákup. Měli jsme tu výhodu, že jsme znali tofu, shoyu, tamari a spoustu dalších surovin, jen jsme je neuměli úplně efektivně využít.

Začala jsem věřit, že jídlo může být lék

Rozhodnutí padlo z důvodů, které jsem popsala ve svém příběhu Antidepresiva do konce života nechci. Zdrchaná depresivní matka v druhém stupni obezity byla už tak zoufalá, že se vrhla po hlavě do něčeho, čemu nedávala moc šancí na úspěch, ale jakési světýlko naděje svítilo a intuice bila na poplach. Protože nemám ráda extrémy, ani zde jsem nebyla stoprocentní. Začala jsem však přemýšlet o jídle jinak a připustila jsem, že jídlo může být i lékem, nejen odvěkým nepřítelem. Začala jsem pomalinku zkoušet recepty, kvasit, klíčit, zkoumat chutě, bez předsudků přistupovat k plodinám a produktům, které mi dřív nechutnaly. Tak se po měsících jiného stravování staly mými kamarády červená řepa, kopr, čočka i jablečný ocet (s výhradami). Taky mi přestaly chutnat věci, které jsem milovala před rokem. Z jídelníčku zmizel hermelín, niva, řecký jogurt a kilogramy sýrů, které dříve dominovaly naší lednici.

Za rok se toho změnilo hodně

Začala jsem trošku bilancovat a je toho mnoho, co se změnilo. Dříve unavená matka teď vaří třikrát denně, často i peče, s chutí jde na dlouhou procházku, zmizelo jí poměrně dost celulitidy, zlepšil se její psychický stav… přibyla jí jiskra v oku a roste její sebevědomí.

Zdravé vaření? Pojď začít!

Možná zjistíš, že to za lepší zdraví a postavu stojí. Jako už 20.000 lidí před tebou! PROHLÉDNOUT

Je toho mnohem více, ale člověk ty drobné změny moc nevnímá, dokud nevidí ten rozdíl na fotkách, neuvědomí si sebe před rokem. Ruku v ruce se změnou jídelníčku jsem si začala více všímat vlastních potřeb, více se o sebe starat, dělat si čas pro sebe a nemít z toho výčitky! Samozřejmě vše má svoje rezervy, takže ano, občas si dám venku něco hříšného, sem tam ujídám malému lentilky, ale vím, že VÍM, co a jak mám dělat a že se zase vrátím zpět ke svému léčivému jídlu, které mi udělá dobře. Mám pořád na čem pracovat a to je motor jít dál.

Komunita Jíme Jinak je boží

Děkuji, že jste Jíme Jinak komunita, jste totiž boží, vy všichni!Poděkování patří Evičce, Romanovi a celému týmu Jíme Jinak. Nesmírně si vážím i podpory ve facebookové skupině. Jsem nadšená z nových receptů na webu, z vycházejících hvězd Jíme Jinak, královny sladkostí a neotřelých chutí Klárky Haráskové, z exotických inspirací paní Vierky Vodrážkové, z neuhasínajícího enthusiasmu Jardy Hlávky a podpory dalších skvělých kuchařů jiného vaření, a že jich tam je! A děkuji také Janičce, která mi věnuje svoji láskyplnou pozornost a životní energii a kterou jsem měla možnost poznat osobně.

S láskou

Zdeňka