zaslat jednu či více fotografií pokrmu uvařeného dle našeho receptu z Jíme Jinak a napsat k němu pár slov, jak vám chutnal.
Poslali jste nám krásné fotky i komentáře, jak vám naše dobroty chutnají:
Zelí s tahini, quinoou a tempehem
“Sýrová” omáčka s těstovinami
Tofu na kari
Velikonoční beránek
v řezu
Třešňový řez
v řezu
Hráškové rizoto
Chřestová polévka
Třešňová buchta pro lenochy
Sedlácké kroupy
Černá čočka s mrkví
Vítězem soutěže se stává paní Hana Menclová, která nám zaslala fotografii beránka a napsala:
Jak si v zimě dobít své životní baterie? Stáhni si z Jíme Jinak jídelníček pro regeneraci ledvin! Stáhnout100% ZDARMA
Velikonoční beránek
Podle vašich receptu nevařím sice dlouho, zato pravidelně a ráda. jídla jsou chutná, rychle připravena a cítím se po nich skvěle. Přikládám fotografie mého úplně prvního počinu s Jíme Jinak. Je to velikonoční beránek, který chutnal fantasticky a za chvíli úplně zmizel. Nebyl vůbec suchý, jak jsme zvyklí z piškotových těst, ale krásné “šťavnatý”.
Tento beránek má pro me ještě další symbolický význam, protože mě moje dcerka Míša (35) přivedla k radikální změně jídelníčku, kdy se sama rozhodla začít stravovat podle Jíme Jinak ze zdravotních důvodu. Já jsem celý život vařila “po staru” a s prvními vašimi jídly jsem přišla na to, jak jíst zdravě a chutně, a když jsem dcerce oznámila, že změním styl stravování, měla obrovitánskou radost. Ta však netrvala dlouho, protože zhruba do měsíce dne 3.6. 2019 moje holčička odešla do všeobjímajícího milujícího světla.
Radikální změna mého jídelníčku zůstane už trvalým živoucím odkazem mojí dcerky, která má velkou zásluhu na mém duchovním posunu.
Obvykle vám ženy píší, jaký impulz je přivedl ke změně stravování, pro mě to byla moje Míša, která už bohužel nedostala možnost sdílet se mnou svoje zkušenosti při vaření vašich receptů.
Děkuji vám za vaše stránky, nepřeberné množství receptů a zajímavých informací.
Srdečně zdravím.
Přejeme Haně mnoho sil a chutných a povedených receptů.
A vám ostatním děkujeme za zaslané fotečky a zprávy.
Nadi, vaša spomienka ma dojala k slzám….Moja maminka bola tiež narodená v roku 1939, prvych šesť rokov prežila v strachu, v bunkry, čo ju dosť poznačilo. Jej život nebol najľahší….Napriek tomu bola ako vaša babička, podelila sa aj o to posledné, varila, piekla,…radovala sa nášich príchodov aj s vnúčatami a smútila, keď sme odchádzali, s otazkou v očiach:” Kedy prídete?” Moje deti a aj bratove ju volali starká, a tak ju volali aj pravnúčatá, ktore mali to šťastie poznať ju. Často na ňu myslíme, spomíname, keď sa všetci zídeme. Zosťáva hlboko v našich srdciach.
Dnes se na balení dárků dívám jinak než když jsem byla malá, v pubertě nebo pracovala jako manažerka. Velkou změnu v myšlení u mě odstartovala změna stravy...
Buďte první, kdo napíše komentář