Příčiny záchvatovitého přejídání
Na začátek je potřeba říct, že nejde o selhání, nedostatek vůle či sebeovládání. Je to důsledek nerovnováhy, přičemž tělo či duše se skrz jídlo snaží něco doplnit, nebo se uvolnit či uniknout. Nesoulad, který vznikl, mívá nejčastěji původ v:
- dlouhodobém psychickém napětí a stresu;
- emočním napětí, které je dané potlačenými emocemi, pocity prázdnoty, samoty, nedostatečného naplnění, sebelásky a nedostatkem schopnosti přijmout a ocenit sám sebe takového, jaký jsem;
- nedostatečné výživě. Častým faktorem bývá veliká nepravidelnost ve stravování, nedostatek vlákniny ve stravě, malá pestrost nebo nadměrná konzumace jednoduchého cukru. Tělo pak nemá dostatek živin, energie ani stabilní hladinu cukru v krvi, což vede k nedostatečnému zasycení a zvýšení chutí, zvlášť na tučné a sladké pokrmy.
Jídlo se může stát prostředkem úniku, pokusem zaplnit vnitřní prázdnotu, alespoň na chvíli se cítit lépe, nebo se uvolnit od stresu. Jindy tělo výživově a energeticky nedostává to, co potřebuje a přejídání je způsob, jak si říká o živiny.
Důsledky záchvatovitého přejídání
Problémem je, že úleva – pokud přijde, je velmi krátkodobá a následně se objevuje frustrace daná výčitkami, pocity ztráty kontroly, studu a nespokojenosti sám se sebou, což jen zhoršuje stávající stres. Člověk se může dostávat do sociální izolace a trpět osamělostí, čímž narůstá riziko vzniku deprese.
Možná zjistíš, že to za lepší zdraví a postavu stojí. Jako už 20.000 lidí před tebou! PROHLÉDNOUT
Z fyzických příznaků se mohou projevovat bolesti břicha, nadýmání a další trávicí potíže, zhoršují se metabolické a imunitní pochody, dochází k přibývání na váze. Člověk může trpět na bolesti hlavy, únavu a zhoršenou kvalitu spánku.
Pokud se záchvatovité přejídání neřeší, přináší s sebou nepříjemné fyzické i psychické obtíže a nerovnováha se dále prohlubuje. Člověk se často ocitá v bludném kruhu přejídání, pocitů viny a opětovného přejídání.
Jak najít cestu ven
Důležité je nejprve pochopit a přijmout to, co se děje a pokusit se vysledovat, jaké situace k přejedení vedou, co v tu chvíli cítíte psychicky a fyzicky. Odhalujte spouštěče, zapisujte si situace, které přejídání vyvolají. Poté s laskavostí k sobě krok za krokem začněte měnit svoje zaběhlé návyky a prožívání – ideálně s podporou blízkých, nebo odborníků na lidskou duši. Rozvíjejte sebevědomí, sebelásku a pocit vlastní hodnoty.
Jak lépe zvládat a vyvažovat stres si můžete přečíst v našem článku Jak se zbavit stresu: Co skutečně pomáhá. Proč se objevuje zajídání emocí a jak tělu dát prostor, aby se učilo reagovat na emoce lépe, jsme probrali v rozhovoru s mentálními kouči Emoce a jídlo – jak to funguje?.
Zvýšená péče by měla směřovat i na vlastní výživu – na místě je dělat pozvolné úpravy jídelníčku a jídelních zvyklostí. Díky tomu se posílí trávení a celková energie, což pomůže tělu lépe regulovat chutě. Vnést do stravování pravidelnost, jíst vědomě a vyvarovat se konzumaci jídel ve spěchu, začít vyživovat svoje tělo potravinami, které ho nezatíží, nýbrž posílí. Základem jídelníčku by měla být zelenina, celozrnné obilniny, luštěniny, doplněné o zdravé tuky, trochu ovoce (Pyramida zdravého stravování). Dbejte na pestrost a čerstvost. Pokud se chcete do zdravého stravování pustit s námi, doporučujeme si pustit úvodní kurz Jak začít, který je pro vás zdarma.
Cesta k uzdravení se ze záchvatovitého přejídání je postupná a vyžaduje trpělivost, je důležité netlačit na sebe ani na samotný proces.
PS: Vstáváš s pocitem, že bys nejraději zůstala v posteli?
Co si dobít baterky a postarat se konečně i o sebe? Je čas na podzimní detox. Mrkni jak opět získat energii.
Komentáře
Úplně nesouhlasím. Bulimií jsem trpěla desítky let a vznikl ten problém v dětství, kdy mě maminka nedovolila odejít od stolu, dokud jsem všechno nesnědla. Důsledkem byla nejen obezita, se kterou jsem bojovala celý život a bojuji dodnes, ale v dospělosti i přidaná bulimie. Takže to může být i důsledek výchovy.
Zajímavá rešerše do hlubin člověka. Když si vzpomenu, před rokem, na své chutě a občasné přejídání, tak dnes mi to už nic neříká.
Nebyl jsem typickým stresovým maxi konzumentem, ale spíše občasným labužníkem. Myslím si, že to mnozí také pamatují. Osobně jsem “miloval” smažené řízky a vařené uzené maso. Při tom jsem byl schopný žrát a žrát, že na druhé skoro nic nezbylo. Oni mě už znali, tak si rovnou něco schovali pro sebe.
Když u nás byly vepřové hody, tak jsem, na místě, spořádal 3 větší řízky a další 2 jsem si vzal domu, abych nevypadal blbě. Ani chleba jsem k tomu nepotřeboval. Jen pár okurek.
Tak že já bych si dovolil to rozdělit na dvě skupiny lidí. Jedni se přejídají soustavně, systematicky, z důvodů, které jsi popsala a ti druzí se také občas přejedí, ale spíše s láskou k danému produktu. Stres, ani snad psychická porucha v tom není. Jen tehdy chyběl rozum, který mnohý člověk najde až později. Někteří vůbec.