Žijete svůj život? Poznejte naprogramované procesy.

Myšlenky v kruhu

Když jsem se dozvěděla o tom, že převážná část myšlenek, které mám dnes, přijde opět zítra, nevěřila jsem tomu. Prý je až 90 % myšlenek stále stejných. To není možné! Točila bych se přece v kruhu! A hele, řekla jsem si, netočíš se tam náhodou, holka? Nervozita z koncertů, ze zkoušek, malá sebedůvěra, sebeponižování, přehnané sebekritizování… To a mnohem více byl můj denní chléb. A dost! Tohle přece musí jít zastavit. Ale jak?

Kde se vzaly

Odkud se myšlenky berou a kde vznikají? Je nějaké záhadné místo v mozku? Faktem je, že vědci si nad tímhle stále lámou hlavy. Přicházejí s různým vysvětlením, ale jedno popírá druhé. Co takhle se podívat do našeho vývoje. Už jen slovní obrat – napadá mě myšlenka, mi přijde kuriózní a stojí za povšimnutí. Takže myšlenka mě napadla? Jak? Bere si boxerky nebo vrták, aby se prodrala do mé hlavy?

Návrat do minulosti

Podívejte se se mnou do své minulosti. Kdo vás nejvíc formoval? V prvé řadě to byli nejspíš rodiče. Ani si neuvědomujeme, kolik vědomých, a hlavně nevědomých návyků, od nich přebíráme. Jako děti jsme od přírody naprogramované opakovat. Tím se nejvíc učíme. Rodiče, ti velcí tvorové, jsou naši bohové! Do určitého věku nás ani nenapadne zpochybnit to, co říkají nebo dělají. Jak se ve svém vývoji dostáváme dál, a jsme schopni reálně vidět věci v rámci kritického myšlení, přichází pochopení rodičů i z druhé strany. Už pro nás nejsou pouze ti dokonalí. Vidíme jejich chyby, ale v tom lepším případě jsme schopni vnímat, že vše, co dělají, je tak, jak nejlépe mohou. Vidíme širší kontext jejich života, jakožto působení jejich rodičů a rodičů jejich rodičů …

Nevědomé přebírání

Pokud se v určitý okamžik nezastavíme, nejspíš se nám stane, že nevědomě přebereme jejich vzorce. A tak něco hodnotíme jako dobré nebo špatné, ne z vlastního rozhodnutí, ale právě na podkladech z dětství. Zkušenosti nemusí být vědomě v našich vzpomínkách, aby na nevědomé rovině stále aktivně pracovaly.

Černá kočka

Dám jednoduchý příklad. Může se stát, že jdete po ulici a jakmile před vámi přeběhne černá kočka, zatočíte se třikrát dokola a odplivnete. Jak to, že věříte, že by vám kočka přinesla smůlu? Je to na podkladě vašich zkušeností? Nebo to tak dělala vaše matka a vy jste přebrali vzorec – černá kočka znamená neštěstí? Pokud byste něco podobného udělali třeba v Peru, asi by se na vás všichni dívali trochu divně. Kočka je tam zkrátka kočka. Když přejedeme hranice k jiným kulturám, hodnoty budou zase úplně jinde. Co je tedy správně? Do jaké míry nás formuje společnost, ve které vyrůstáme?

Je to váš život

Je prožívání života skutečně tím vaším? Opravdu žijete svůj život nebo pokračujete v linii života svých rodičů? Vím. Tohle téma je opravdu náročné a možná těžké. Stojí za to si skutečně uvědomit: Hele, jsem tohle doopravdy já? Pramení tahle reakce ze mě nebo jsem se to někde naučil? Co kdybych to příště zkusil trochu jinak! A tak třeba zjistíte, že ve vypjatých situacích jednáte podrážděně, protože jste to tak viděli. Nebo pochopíte, že děláte práci, která vás nebaví, jelikož jste slýchávali, že práce je nutnost, kterou musíte přetrpět. Je tu mnoho prostoru ke zkoumání. Třeba věčná otázka peněz. Kolik z nás má peníze nevědomě spojené s něčím špatným (Peníze musí proudit).

Někdy to může být bolestivé a těžké z toho vystoupit, ale jakmile to uděláte, máte jistotu, že berete život do svých rukou. A to znamená více spokojenosti, radosti a pocitu štěstí.

Jdete do toho se mnou?