Rádio Wave: Rozhovor s Evou o jídle a zdraví

„Rok cvičení mi dalo jedno kilo dolů. Deset dní kaší – pět kilo.”

Sedím v restauraci, objednávám si rizoto s parmezánem, protože si ho přece „zasloužím”. Druhý den ráno se budím s rýmou. Třetí den kašlu. A říkám si totéž, co už roky: „Zase jsem něco chytla.”

Jenže já jsem nic nechytla. Já jsem si to udělala sama.

Takhle vypadal můj život roky. Saláty, jogurty, pufované chlebíčky, občas rizoto nebo těstoviny se smetanovou omáčkou – a pocit, že jím zdravě. Přesto jsem za první rok v práci přibrala 14 kilo. Přesto jsem byla pořád nemocná. Přesto mi lékaři říkali, že léky budu brát doživotně.

Od operačního stolu k další diagnóze

Narodila jsem se s vrozenými vadami ledvin. První narozeniny jsem oslavila na operačním sále. Za první rok života jsem spolykala více antibiotik než většina lidí za celý život. A pak přicházely další a další diagnózy – angíny (jedenáct za jeden rok), mononukleóza, akné, bolesti zad od osmnácti let, gynekologické problémy s podezřením na rakovinu.

Ve třiadvaceti přišla plicní embolie. Ležela jsem v nemocnici s kyslíkem v nose a čekala, jestli to přežiju. Padesát na padesát, říkali. A pak diagnóza: leidenská mutace krve. Léky na ředění krve prý doživotně.

Měla jsem svého nefrologa, hematologa, onkologického gynekologa. A pocit, že mi s každým rokem přibývá další lékař, protože tělo je v horším a horším stavu.

Všechno změnila maličká holčička

Zlom přišel s narozením Markétky. Najednou jsem si uvědomila: ten malý človíček ve mně žije jen z toho, co já jím. A pak, když jsem ji držela v náručí a věděla, že už půl roku žije jen z mateřského mléka – všechno najednou dostalo jiný rozměr.

Věděla jsem, že moje dítě nebude jíst tak, jak jsem viděla kolem sebe. Nevěděla jsem přesně jak, ale věděla jsem, že jinak.

Začala jsem vařit pro ni – a jíst s ní. Teplé kaše, polévky, vařená zelenina. Žádné mléko, žádný jogurt, žádné pečivo.

A pak se začaly dít zázraky.

Deset dní, které změnily všechno

Řekla jsem si: vydržím to deset dní. Postavím jídelníček jenom na celozrnném vařeném obilí, luštěninách, tepelně upravené zelenině a semínkách. Žádné maso, mléko, pečivo, cukr.

Snídala jsem obilné kaše se zeleninou. Na oběd rýže s čočkou a napařenou mrkví. Na večeři něco podobného. Vařit jsem tehdy vůbec neuměla – uměla jsem akorát krájet saláty.

Co se kromě čtení taky potkat živě na kurzu vaření?
15. května 2026, od 16:00, Hradec Králové
Rezervovat místo

Za deset dní jsem zhubla pět kilo. Bez cvičení. Bez hladovění. Jedla jsem vařenou rýži a čočku – syté věci. A kila mizela.

Do té doby jsem se rok dřela ve fitku na salátech a jogurtech – a zhubla jedno kilo.

Co všechno zmizelo

Postupně odezněly problémy, které mě trápily celý život:

• Celoroční rýma – ani jsem si nevšimla kdy. Najednou jsem zjistila, že nosím stále jeden balík kapesníčků a vůbec ho nepotřebuji.
• Akné – začala jsem nosit trička na ramínka. Přestala jsem se v létě schovávat do dlouhých rukávů.
• Bolesti zad – po třinácti letech bolestí, kdy mi hrozila operace plotének, jsem se najednou mohla zvednout od stolu a jít bez rozhýbávání.
• Pískání v uchu – osm let mi lékaři říkali, že je to tinnitus a nedá se s tím nic dělat. Zmizelo.
• Gynekologické problémy – vyřadili mě z onkologické gynekologie. Prekanceróza zmizela.

A to nejúžasnější? Při druhém těhotenství byly moje výsledky krve tak dobré, že jsem nemusela brát ty injekce na ředění krve, které mi předepisovali doživotně.

„Kdo je pak v té restauraci chudáček?”

Můj muž se zpočátku smál, že on na tohle „nejede”. Chodil normálně na obědy do restaurace. Pak si ale všiml, že po obědě je úplně zabitý, zatímco po mojí večeři vydrží pracovat do půlnoci.

Zkusil vegetariánskou restauraci. Pak veganskou. A sám říkal: „Je to tady.”

Ačkoliv neměl žádnou nadváhu ani zdravotní problémy – byl to prostě obyčejný třicetiletý mužský – oba jsme viděli obrovský rozdíl v jeho fyzičce, psychice i v tom, jak se cítí doma.

A věc, která se možná zdá maličkost, ale je vlastně zásadní: najednou jsme mohli sdílet jednu koupelnu hned po sobě. Když se vynechají živočišné výrobky, ani nepoznáte, že tam před vámi někdo byl.

Co jíme doma

Základem všeho je celozrnné obilí – rýže, jáhly, pohanka, ječmen, oves, žito, pšenice, špalda. Celé spektrum, které většinou ani neznáme.

K tomu luštěniny – fazole, čočka, tofu. A ke každému jídlu čerstvě upravená zelenina – krátce napařená, osmažená, orestovaná. Široký výběr: kořenová, kulatá, naťová.

Původně jsme byli jenom na rajčatech, okurkách a paprikách v rámci salátů. Teď máme spotřebu zeleniny na kila a kila.

Jídelníček zpestřují semínka – slunečnice, dýně, len, sezam. A k tomu kvašená zelenina, jako kdysi za babiček.

Není to náboženství

Často se mě ptají, jestli jsme vegani, makrobiotici, nebo co vlastně. A já odpovídám: my jsme Jíme Jinak.

Nehlásíme se k žádné škatulce. Protože kdykoli se člověk zaškatulkuje, udělá si z toho náboženství. A z toho, kdo vede kurzy nebo píše knihy, si rádi udělají svého guru.

Ale to nepomáhá nikomu.

U nás doma si každý vybírá, co potřebuje. Holky občas sní rybu u moře. Manžel si někdy dá maso na obědě. Nejde o dokonalost – jde o to, kam směřujeme většinu času.

Co na to naše děti?

Máme dnes dvě zdravé holky, které závodně sportují. Nikdy nebraly antibiotika. Nikdy nelehly na týden do postele s nemocí. Nikdy jim nebrali krev. Nikdy neměly zkažený zub.

Jsou to široko daleko nejzdravější a nejodolnější děti. A jsem si jistá, že po mně a po tatínkovi to nemají.

Chcete začít jíst jinak, ale nevíte jak? Připravila jsem pro vás bezplatný kurz Jak začít, kde vám ukážu první kroky. Žádné extrémy, žádné hladovění – jen jednoduchý návod, jak postupně změnit jídelníček tak, abyste se cítili lépe.

Chci začít zdarma